I. Skutečné komunitní plánování a zapojení občanů — problém: Současný systém komunikace na úřadě vázne. Klíčoví poskytovatelé sociálních služeb často narážejí na rušení schůzek či neefektivní kulaté stoly. Komunitní plánování nefunguje tak, jak by mělo – chybí přímý hlas lidí z terénu a organizace mají pocit, že se o důležitých věcech rozhoduje izolovaně od stolu.
Moje řešení: Nastavíme funkční, pravidelné komunitní plánování s jasnou strukturou. Vytvoříme specializované pracovní podskupiny, ve kterých budou společně s radnicí přímo zasedat občané, klienti a odborníci na danou problematiku (např. podskupina pro zrakově postižené, vozíčkáře, osoby s duševním onemocněním či seniory). Z poskytovatelů péče uděláme rovnocenné partnery, ne prosebníky.
II. Spravedlivé financování sociálních služeb — problém: Sociální organizace v Rožnově žijí v neustálé rozpočtové nejistotě. Peníze se dnes rozdělují netransparentně přes dotační výzvy Mikroregionu, dochází k ořezávání žádostí a chybí dlouhodobá koncepce. Služby pak nemohou stabilně plánovat péči.
Moje řešení: Změníme způsob financování po vzoru Valašského Meziříčí. Kofinancování klíčových registrovaných služeb vyjmeme z nahodilých grantů a zařadíme je mezi kvazimandatorní (stálé) výdaje rozpočtu města s jasnými, víceletými smlouvami.
III. Městský koordinátor integrované péče: Opora v nejtěžších chvílích života — problém: Představte si situaci, kdy se rožnovská rodina nebo máma od malých dětí dozví těžkou, nevyléčitelnou diagnózu. Místo klidu a okamžité podpory přichází obrovský chaos: telefonát za telefonátem, běhání po úřadech, hledání terénních sester, vyřizování příspěvků a nekonečná nejistota. Člověk v nejtěžších chvílích svého života nemá sílu stát se projektovým manažerem svého vlastního neštěstí a obvolávat desítky různých organizací.
Moje řešení: Zřídíme v Rožnově jedno kontaktní místo a pozici městského koordinátora po vzoru úspěšného projektu ze Vsetína. Tento koordinátor nechá stranou zbytečnou byrokracii a přímo propojí zdravotníky, terénní sestry Charity, mobilní hospice (např. PAHOP), poradce i sociální odbor města do jednoho fungujícího řetězce. Rodině tak bude stačit jediný kontakt a konkrétní pomoc – od odborné péče a zapůjčení pomůcek až po psychologickou podporu pro rodiče i děti – dostane během několika hodin.
IV. Pomoc rodinám a dětem v krizi — problém: Státní Střediska výchovné péče (SVP) jsou přetížená a mají běžně dvouměsíční čekací lhůty. Pokud se rodina ocitne v akutní krizi (například při vážných konfliktech či výchovných hrozbách s dětmi - např. když dítě vytáhne na matku nůž), nemá šanci získat pomoc včas (2-3 měsíce čekání) a problém eskaluje.
Moje řešení: Zřídíme Městský fond psychopedagogické péče. Z tohoto fondu město rodinám v nouzi okamžitě částečně či plně uhradí konzultace u soukromých etopedů a terapeutů, abychom překlenuli měsíce čekání na státní poradny. Dále na školách podpoříme preventivní programy zaměřené na duševní zdraví a ochranu dětí před online predátory (kyber-groomingem).
V. Bezpečnost, adiktologie a prevence — problém: V parcích se bohužel objevují pohozené stříkačky a řešíme problematiku uživatelů drog v ulicích. Odborná terénní adiktologická služba Agarta z Valašského Meziříčí přitom kvůli omezeným kapacitám dojíždí do Rožnova jen na jedno odpoledne v týdnu. Současná prevence na městském úřadě nespolupracuje efektivně s policií ani odborníky.
Moje řešení: Radikálně rozšíříme terénní práci Agarty v Rožnově na 2 až 3 dny v týdnu. Podepíšeme nové memorandum s Městskou policií, strážníci získají speciální sběrné kontejnery a zajistí systematický sběr jehel v kritických lokalitách. A nefunkční prevenci na MěÚ nahradíme skutečně akčním manažerem prevence kriminality.
